Rok 2016

 

 

 

Pátek

Vyjíždíme ráno po šesté ráno a do Mulhouse prijíždíme o půl deváté večer do hotelu  Ibis Budget. Noc nás prišla na 50 €.  Pro přespání  byl dostačující, čistý, tři postele, umyvadlo, záchod, sprcha. Večer jsme se byli projít. Klimatizace je na pokoji důležitá.

 

Sobota

 

Ráno vyjíždíme v sedm do Lyonu. Markétce se nechce vstávat. Podaří se nám zaparkovat úplně zadarmo u vstpu do parku. Parc de la Téte O're můžeme doporučit jako velice zajímavou atrakci pro každého. Překvapilo nás, že nevybírají vstupné ani do Zoo, botanické zahrady, oranžérie, zahrady růží. V zahradě je hezké jezero s lodičkami. V parku jsme se setkali s lovci Pokémonů, největší skupina asi 300 lovců se hrnula v protisměru. Na kole po městě jsme ujeli 20 km a viděli jsme budovu opery, vyškrábali jsme se až na dominantu města Basiliku  Notre Dame Fourviére, pod ní je katedrála st. Jean. Škrábání stálo za to, nádherné vyhledy na Lyon i samotná basilika. Vstupné jsme neplatili v žádném kostele.

 

 

Neděle

Ráno se ochladilo a vypadalo to, že dnes zmokneme. Po osmé jsme autem vyrazili do Aptu a zaparkovali na začátku, kde shodou okolností začínala cyklostezka a k našemu překvapení měli v Aptu i v neděli otevřený obchod, který neskutečně voněl. Museli jsme té vůni ujet. Kdyby nebyla neděle, tak bychom určitě zašli do továrny na kandované višně. Měli jsme i venku možnost vidět nádoby, které se používali při zpracování ovoce na marmelády.

 

Před Roussillonem je museum Usine d'ocre Mathieu - bývalá továrna na zpracovávání okru. Dověděli jsme se spoustu zajímavostí, jak je postup zpracování složitý, jaké barvy se získávají z přírody např. fialová z lastur, dochovalé nástroje a celé výrobní stroje, jak mají zničené plíce dělníci, jak se okr využívá na fasády, mohli jsme si vyzkoušet míchání okrů, v prostranství jsou umístěné velké optické klamy a uvnitř muzea jsou kopie maleb pračlověka z nejznámějších jeskyní.

Se vstupenkou jsme koupili výhodně ještě návštěvu v Sentier des Ocres - Roussillon - okrová hlína od žluté přes červenou po fialovou je všude kolem nás. Jsou tam dvě trasy 35 min. a 50 min. Vzali jsme to kratší, ale byli jsme mnohem rychlejší než 35 min. Krásný výhled na Roussillon. Klidně by se v této vesnici dalo vydržet déle, ale my už musíme a jéééédeeeemeee s kopce 8 km za 15 min.

Potkáváme skupinu cyklistů vřele se zdravíme francouzsky, anglicky a oni jsou to Češi!  Začíná být pěkné horko, hledáme stín. Petra zastaví cyklista a zkouší se ptát francouzsky a anglicky. Petr z legrace poznamená, že ty Čechy už asi nedožene. Je to Čech, který hledá svoji skupinu, se kterou jsme se zdravili.

Cesta do Gordes je fakt do kopce a v kombinaci s horkem je to nářez. Nádherný výhled na Gordes je nám odměnou. Zmrzlina a pití je nutné pro přežití. Oblíbená destinace Pařížanů, drahé parkovné a málo místa k zaparkování.

Chtěla jsem se cestou zpět stavit v Less Borries - staré kamenné stavby, ale je moc horko a šéf usoudí, že jedeme. Jeeedeeeme s kopce. Markétce jsme slíbili návštěvu v Costoulette - Musée de la lavande - 6, 50 Eur dospělý, děti do 15 let mají vstup zdarma. Dověděli jsme se, že jsou 2 typy levadulí, jedna je pravá, která se používá na léčebné účely a druhá jen na dekoraci, všechno víme o sklizni a destilaci. Děti vyplnily znalostní testy , takže jsme se zapotili všichni. Odměnou byl certifikát z muzea, zrcátko pro Markétku a přívěšek s kompasem pro Péťu. Fotíme se u levandulí. Do kempu nás provází silný protivítr a Markétka jede jako vítr. Zpět se Petr vrací pro auto do Aptu na kole a Pavel stopem. Pavel vyhrává a doráží s autem do kempu jako první.  Dnešní cyklovýlet 40 km na kole. Hodně aut na nás troubí, stáhnou okýnko a tleskají a ukazují, že jsme jedničky.

 

Pondělí

 

Vyjíždíme z kempu na Cavaillon. Petr nás vede cestičkami mezi sady jabloní a hrušní. V Cavaillonu jsou trhy, které jsme už před třemi léty viděli. Koupíme si meloun Cavaillon, chlapi ochutnají nějakou tu specialitku - plněná paprika a plněná cuketa. Z trhů se nezastavujeme v Cavaillonu nikdy jinde a jedeme na Saint Rémy. Opět nám cestu znepříjemní vítr. Mám obavy, aby nesmetl Markétu, ta ale statečně drží na kole. V St. Rémy přijíždíme po poledni a ve městě to žije, restauracedo půl náměstí, kašny. Kostel sv. Martina je méně opravený než jsme měli doposud možnost vidět. Hledáme něco na koupání, ale jezero, které je do 2 km rozhodně na koupání není, není tam ani noha.

 Vracíme se do města a bazén Municipal Piscine konečně nacházíme, hlavně si do Francie na bazén neberte bermudy -  nevpustí vás do bazénu. Po necelých třech hodinách vyrážíme zpět a ujedeme to. Vítr ještě fouká silně, ale ke konci zeslabuje. Dnes 75 km!!

 

Úterý

 

  

Dnes to nevypadá na rychlý start po ránu. Vyjíždíme v devět a parkujeme u Carrefouru v Remoulins. Na kolech dojedeme krátkou trasou k Pont du Gard aquaduktu. Toto místo určitě stojí za návštěvu. Strávili jsme zde 6 hodin. Zaplatili jsme za vstup 3,50 Euro za osobu. Vstup jsme měli do muzea, expozice, dětského muzea, kina,k aquaduktu a na koupání zahrnutý v jedné vstupence. 4 Eura stojí prohlídková trasa posledního patra aquaduktu s průvodcem, kterou jsme nevyužili. Vykoupali jsme na pláží u mostu. Voda byla studená jak led, yiděli jsme celkem velké ryby, přesto jsem tam vlezla.  Kamínky po cestě do vody zrovna příjemné nebyly. Takový živý Kneippův chodník, ale bez teplé vody. Odnášíme si z řeky dva kameny do sbírky.

Před Kristem a co všechno už uměli postavit. Aquadukt dopravil do Nimes vodu pro celé město. Ti bohatší si vodu dovedli až do domu. Aquadukt byl dlouhý jako tři velká letadla a vysoký 50 m.

Těšili jsme se do muzea na klimatizaci a také do Carrefouru na klimatizaci. Už víme jak vypadá spalující horko.

Avignon projíždíme na kolech. Vidíme slavný most, kterému chybí tři oblouky - vzala je kdysi voda, Papežův palác, zahradu a vůbec hezká náměstíčka. Atmosféru náměstí oživí žesťová hudba. Papež Kliment V. se zde uchýlil, když v Římě byla situace nepřehledná. V bezpečí Avignonu vybudovali palác a město rychle vzkvétalo. V té době byl Avignon nejmocnějším městem Evropy. Hradby jsou pěkně zachované. Na kole dnes asi jen 20 km.

 

Středa

 

 V úterý  a ve středu ráno nás postihla žaludeční nevolnost. Skupina se dělí na schopné cesty a nemocné. Jedeme do Les Baux de Provence. Vracím se na známé místo a líbí se mi i po druhé. Kupujeme si vstupenku na hrad. Horko je tu jako před třemi lety. Nejvíce se nám líbí obchůdky plné cukrovinek, sušenek, oliv, levandulových mýdel, atp. Pořád nám nabízejí ochutnávky např. mandle v čokoládě….tomu nelze odolat. Během minulé návštěvy jsme přehlédli výstavu voskových figurek do betlémů. Odpoledne kolem čtvrté hodiny je 36,5 °C. Chceme se koupat v kempu, ale tady to na koupání zrovna není. Voda je studená ažaž.

 

 Čtvrtek

Ráno se nám podařilo vyjet o 45 minut později. Markétce se vůbec nechtělo oblékat…

Čekala nás dlouhá cesta autem do Nímes. Opět se mužům povedlo zaparkovat u středu města a bez placení. Zbytek dne chodíme pěšky a nachodíme 10 km. Navštívili jsme Les Árénes nejzachovalejší arénu na světě, která má jako jediná zachované i nejvyšší patro. Vystáli jsme si frontu na lístky asi půl hodiny a nože jsme museli zanechat uschovány u slečny. Koupili jsme si lístky hned na tři památky, protože je to výhodnější cena 12,5 E na osobu. Zase je horko.

Audioprůvodce osvětluje historii arény. ……. Doplní Péťa

Chodby jsou vedeny tak, aby se nepotkávali mocní s chudými. Při stavbě mysleli i na záchody!

Pak jsme přešli k paláci Maison Carée, ale byla tam fronta, tak jsme ji vzdali a vyplazili se k věži Tour Magne.

Byla dost zničená a dověděli jsme se, že byla nejvíce zničená kvůli Nostradamovu proroctví. Tvrdil, že je pod starověkými budovami ukrytý kov Slunce a Měsíce -  zlato a stříbro. Takže se kopalo všude, aby našli poklad. Věž zničili tak, že byla nerušena její statika.

Asi nejhezčí byla zahrada pod věží, rozsáhlá, spoustu laviček a lovci Pokémonů tady byli taky. V jezírku plavalo kaprů nepočítaně a cpali se naším chlebem.

Do palace jsme se již nevrátili, už jsme byli znaveni městem. Nímes se zrovna hodně opravovalo, takže klid a krásu Lyonu ani nemohlo překonat.

 

Pátek

Do Cavaillonu jsme přijeli autem před turistickou kancelář. Hledáme cyklostezku do Cheval Blanc, ale Petr nás vede jinudy. Za Cheval Blanc jedeme po hlavní silnici a naštěstí objevíme

Odbočku na cyklostezku. Jedeme 20 Km po rovině,  po levé straně jsou hory a po pravé teče zavlažovací kanál. Rovina končí v Mérindolu, kde posvačíme a stavíme se ve výrobně olivových olejů. Svačíme před kostelem a každý kolemjdoucí se na nás usmívá a přeje nám dobrou chuť. Do Laurisu je cesta vzhůru dolů. Lauris nám u hradu nabídl výhled ze zámecké zahrady, ale více jsme okolí neprozkoumali. Za to Loumarin nás okouzlil. Všechna zákoutí jsou ideální pro fotografování, i když je omítka oprýskaná.  Řidiči se vydali zpět pro auta a zbytek si zpestřil čekání obchůzkou vesnice. Narodil se zde i zemřel Albert Camus a Bosco. Naskýtý se nám i zajímavá podívaná na svatební průvod vesnicí, kterou doprovází hudba. Zřejmě nějaká indická svatba.

 

Sobota

První část pobytu nám skončila a naše dovolená pokračuje cestou do .

Zastavujeme v Sisteronu, kterému vévodí citadella zasazená do skály i městečko s úzkými uličkami vypadá zajímavě. Pevnost chránila Provence před napadením.

Kemp Provencal je klidný, kousek od Castellane -  wifi.

 

Neděle

Auty ráno 8:45 vyrážíme do kempu, kde jsme strávili část minulé dovolené La Palud. Na kole překonáváme 650 výškových metrů a shlížíme dolů do kaňonu. Je krásně modrá obloha a teplo. Nad kaňonem plachtí orli, pokud neprojede motorka nebo auto, tak je všude ticho. Na kole potkáme pouze dvě osoby a další 4 na motokolech. Na vrcholu poobědváme a pouštíme se dolů a zase nahoru. V první části jsme ujeli pouhých 25 Km, ale náročných. U auta z časových důvodů naložíme kola a přejedeme kopec, abychom tolik nešlapali. Pokračujeme dalších 9 km PPD a do kempu dojedeme na kole jen já a Péťa. Uf…

 

Pondělí

Na kolech vyjíždíme rovnou z kempu Provencal a stoupáme do kopce k jezeru Castillone. Jezero má nádhernou tyrkysovou barvu. Na začátku studujeme u hráze sluneční hodiny a Pavel nám dává výklad o tom, jak funguje elektrárna. Zastavujeme asi v půlce jezera, abychom si dali svačinu. Máme k dispozici lavičky, pitnou vodu a dokonce i veřejný záchod dobré kvality. Projíždíme třemi krátkými tunely, tak se nám hodí světýlka. Na konci jezera se ve vesnici otáčíme a jedeme k pláži. Ve vesnici je supermarket hned na začátku. Voda je čistá, teplejší než u Pont du Gard. Na pláži je budova s plavčíkem a pod ním jsou záchody, to jsem ale nevěděla a krkolomným způsobem jsem hledala úkryt. Na zpáteční cestě Péťa píchne zadní kolo, tak se učí měnit pneumatiku. Ženy jedou vpřed, než nás chlapi doženou i s opravenou pneumatikou. Zpáteční cesta se zdá jednodušší. Jezero je krásné. Ujeli jsme 45 km. Markétce není dobře a za celý den nic nesnědla, jen pila kolu.

 

Úterý

Včera nás zaujaly chrámy postavené nad jezerem, tak jsme se je vydali navštívit. Místo sdružuje všechna náboženství, takže zde najdete sochu Ježíše, 22m socha Budhy atp. Tak jsme dojeli na místo jednosměrnou úzkou silničkou, ale otevírali až od 15:30 hod. Dovnitř se nám dostat nepodařilo, ale zblízka už nás tolik nelákaly. Všechno bylo nahečmané strašně blízko u sebe.

Přejíždíme přes hory - samá zákruta. Inspirujeme se Francouzskou rodinou ze včerejška a děláme ve stejném duchu piknik - bageta se rozřízne a necpe se vším možným.

Hledáme kemp u Nice. Kemp Green park má  čtyři hvězdičky, můžeme využít bazén, teplou sprchu, toal. pap. na wc atd. Jen místo na stany je dost do kopce od záchodů daleko. Wifi hodinu zdarma v restauraci. Hurá do bazénu, kde Markétka ožívá, ale jíst nic nechce.

 

 

 

Středa

Z kepmu se přemisťujeme auty do Monaka. S parkováním na okraji neriskujeme a poprvé si zaplatíme. Na kolech vyrazíme. Provoz je dost hustý. Fungují zde výtahy z ulice na ulici. Tak, tak stíháme střídání stráží v Palais du Prince - nádherné výhledy. Odjíždíme z paláce kolem katedrály a oceánografického muzea směrem na závodní okruh do Monte Carla a na pláž. Konečně jsem na pláži, ale po tolika dnech nás chytne bouřka. Voda je čistá, teplá u pláže je veřejné velice dobré WC!

Při zpáteční večerní cestě vidíme na tabuli teplotu 37 °C.

 

Čtvrtek

Poslední den naší dovolené trávíme na kolech a z kempu jedeme do Nice. Když pojedete k moři narazíte na cyklostezku, která vede od pláže kolem letiště v Nice a kilometry pláží. První setkání s měsíc starým útokem na pobřeží v Nice se setkáváme přímo po cestě - suché květiny, vyhořelé svíčky. Nejsilnější je zážitek v altánku na začátku parku, kde jsou vzpomínky, předměty zemřelých, vzkazy, vlajky, plyšáci, panenky, autíčka, kytky, plážová obuv, na zemi leží asi šest dresů nějakého atletického klubu, fotky……

Procházíme parkem Aleé Alberta Camuse. Park je velice sympatický a spoustu lidí, dětí běhá mezi vodotrysky, které nepravidelně tryskají ze země, v další části zase ze země vypouští vodní mlhu, což je výborné osvěžení v tom horku.  Dětské hřiště v mořském duchu je plné dětí a rodičů. Usedáme na trávu do stínu a posvačíme. Nikdo by neřekl, že sedíme uprostřed velkého města. Objedeme střed a na razíme na Viux Nice. No a když se řeknou hezké výhledy, tak víme, že nás čeká kopec.  Poslední kousky kopce musíme zvládnout bez kol. Čeká nás kaskáda a výhled na Nice. A už uháníme k moři. Ta barva moře je úžasná! Vlny si s námi pohrávají, voda je čistá, pláže jsou oblázkové, v moři žádná potvora… Markétka je u břehu a voda se jí dostala až na koleno díky vlně. :-)

Po koupeli zpět  po cyklostezce do kempu. 37 Km.

V kempu ještě jedna koupel slíbená Markétce a balíme

306 Km

 

Karlovy Vary